Archeologické nálezy dokazují, že na území města sídlili pravěcí lovci již před 40 až 10 tisíci lety, plus mínus nějakých těch pár tisíc let. Jistě tu žila i spousta sběračů, ti ale po sobě nenechali, vzhledem ke svému způsobu obživy, žádný nepořádek.

Ve 4. století př. n.l. zde přebývali Keltové, pár mincí tu pohodili i Římané a později si území přivlastnili Markomani a Kvádové, prostě každý, kdo šel okolo.

Podle Hájkovy kroniky byly termální prameny objeveny roku 762 - šlo o nejsilnější teplický pramen Pravřídlo, první důvěryhodné písemné zmínky pocházejí z roku 1057. Další nalezneme na konci 12. století ve spojení se založením kláštera benediktinek. Kostel sv. Jana Křtitele a právě zmíněný klášter vznikli díky královně Juditě, která zde byla později i pohřbena.

Jméno Teplice získaly díky teplým pramenům, o jejichž léčebných účincích vědělo místní obyvatelstvo již stovky let. Počátky opravdového lázeňství se pojí se jménem jednoho z nejvyšších šlechticů své doby, Volfa z Vřesovic. Byť jeho jméno zní roztomile pohádkově, šlo o podnikavého muže. V roce 1543 získal město do držení, začal se stavbou hlavního traktu dnešního zámku a kostela Povýšení sv. Kříže. Nechal ohradit první vytékající prameny a vystavěl zde první oddělené bazény pro muže a ženy, léčebnu, ubytovnu a další prostory nedaleko Pravřídla. A pochopitelně začal vybírat vstupné.

Po smrti Volfa z Vřesovic přešly Teplice na rod Vchynských. Poté, co byl roku 1634 Vilém Vchynský zapíchnut spolu s Albrechtem z Valdštejna v Chebu, Teplice prošly nejprve konfiskací a následně skončily, jako dar za věrné služby císaři, v rukou Jana z Aldringenu. Jan si Teplic moc neužil. Dříve, než stihl převzít správu nad panstvím, padl v boji proti Švédům. Císaři sloužil opravdu znamenitě. Panství převzala jeho sestra Anna, která jej v rámci věna přinesla do svazku s Jeronýmem Clary. Ten později povýšil do hraběcího stavu a jejich potomci nadále užívali spojené jméno obou rodů, tedy Clary-Aldringenové.  

Teplice se po staletí těšily velkému věhlasu. Ten nejvíce posílily bitvy odehrávající se v okolí během napoleonských válek. V lázních se usídlily generální štáby spojeneckých vojsk. Po líté bitvě u Chlumce a Přestanova se spojencům podařilo zabránit vpádu Francouzů do Čech. Velící důstojník francouzských vojsk byl zajat a eskortován právě do Teplic. Jmenoval se Vandamme, a byť nebyl křestním Jean-Claude, i tak šlo o nesmírný úspěch. Netřeba ovšem zmiňovat, že s ním bylo náležitě zacházeno, protože Teplice napříč stoletími prosluly svou pohostinností.

Sláva Teplic i nadále rostla. Sjížděla se sem smetánka z celé monarchie i ciziny. Mohli jste zde potkat významné panovníky, stejně jako spisovatale či hudební skladatele, jejichž díla dnes patří ke světovému kulturnímu dědictví. Město samotné rostlo a krásnělo spolu s významnými návštěvníky. Brzy se Teplicím přezdívalo Malá Paříž.

Nic netrvá věčně, bohužel. II. světová válka zničila půlku světa, včetně Teplic. Emigrace, protižidovské tažení během války a poválečný odsun obyvatel nechal město takřka bez obyvatel. Následné čtyři desítky let komunistické vlády po sobě zanechaly další škody. Dnes se Teplice opět zvedají a hledají cestu tam, kde vždy byly. Na výsluní. Zůstaly nám prameny, památky a vůle postavit město opět na nohy.